Jdi na obsah Jdi na menu
 


Mléčná barva holubů

2. 7. 2016

MLÉČNÁ BARVA HOLUBŮ

MLÉČNÁ BARVA HOLUBŮ
Jedním ze zbarvení holubů je barva mléčná. Způsobuje zesvětlení barev jiných, ať už intenzivních či jejich rozředěných forem, mění je do pastelových tónů. Je symbolizována znakem "my" od názvu milky, který jí dal Američan W. Hollander r. 1951. Jedná se o recesivní a autozomální gen, který byl znám především u plemene pávík a lahore, nyní se vyskytuje např. i na brněnském voláči, indickém pávíkovi a dalších, především více rozšířených plemenech. Název mléčná byl odvozen od zbarvení běžné modré barvy holubů, jakoby ta byla namočena v mléku.
Protože se jedná o recesivní gen, může se projevit pouze v homozygotní formě. Na modrých holubech, kde je asi nejznámější, je též nazývána pudrová modrá, anglicky powder blue. Její rozředěná barva stříbřitá pak powder silver. Tyto dvě lze rozlišit již na hnízdě, neboť mléčná má normálně dlouhé chmýří na rozdíl od rozředěné, kde je krátké. V kombinaci s popelavě červenou či modrou v rozprostřené formě, tedy barvou stříbrnou a černou, produkuje jednolité zbarvení stříbrošedé, tzv. levandulové, anglicky lavender (my my S S nebo +S). Za přítomnosti "my my" se hnědé zbarvení mění na krémově hnědé a recesivní červené na růžové.
Protože často nepřesné názvosloví a hlavně určení různé stříbřité, stříbrné ap. dělá stále problém, viz. dokonce i nový vzorník, uvedu alespoň krátce vysvětlení ve vztahu k barvě mléčné. Mléčné zbarvení může zbarvit jakoukoliv barvu, to však neznamená, že ta bude pak stříbřitá či stříbrná. Zbarvení stříbřité je v podstatě pouze barva modrá v rozředěné formě, a to v jakémkoliv vzorku (bezpruhá, kapratá ap.), přestože se nesprávně užívá i u některých jiných např. hnědě plavý king ap.
Toto stříbřité zbarvení (např. stříbřitý pruhový pávík) se stává účinkem "my" mléčným stříbřitým (mléčný stříbřitý pruhový – milky či powder silver). Jedinci všech ostatních barev, bez ohledu na jejich vzorek, jsou pak pouze mléční. Musí se uvádět vždy též základní barva. Výjimka je u barvy černé (rozprostřená modrá), kde zbarvuje tuto barvu na stříbrnou! Nejznámějším příkladem je plemeno lahore. Toto zbarvení bylo přeneseno i na brněnského voláče (chovatel W. Schreiber) a existuje i na plemenech jiných. Toto mléčné zbarvení má vždy méně výrazný lesk, který bývá spíše narůžovělý, protože opeření je trochu pudrové a měkčí. Opět může existovat na rozředěné černé, což je šedočerná (dun), a pak je světlejší. Další stříbrnou je barva, která je této sice podobná, ale geneticky zcela jiná. Je to popelavě červená v rozprostřené formě, kde faktor "S" rozprostírá základní barvu opeření – tedy popelavě šedobílou po celém těle. Známe ji např. na českém stavákovi a rakovnickém kotrlákovi sedlatém. V Čechách existují i celobarevní čeští staváci a brněnští voláči z chovu M. Šindeláře. Tito opět mohou být jak v barvě intenzivní, tak rozředěné (popelavě žluté). Proto vidíme na výstavách dva odlišné tóny stříbrné, což vzorník opět nerozeznává, i když se vlastně jedná o dvě různé barvy. Toto zbarvení přináší více ucelené opeření a též více výrazný lesk, hlavně u barvy popelavě červené, tedy intenzivní. Tato stříbrná barva může opět existovat v mléčném provedení, pak je tedy opět stříbrná, ale mléčná a její výraz se mění ve více pudrový, měkčí a s menším leskem, což by u staváka asi nebylo líbivé. Toto zbarvení zatím na českých stavácích není, existuje však často na mnohých plemenech především poštovního typu.
Občas se barva mléčná zaměňuje za barvu ledovou (ice – Ic), zvláště v jejím heterozygotním stavu. K rozeznání zde může pomoci především zkušenost s více plemeny a pak poznání, že ledový faktor při bělení povrchu peří zároveň ztmavuje jeho podklad, což mléčný nedělá. Mléční modří holubi mívají tmavý zobák a tmavé drápky a stříbřití pak zbarvení rohové.
Rozředěné barvy jsou vždy světlejší a mléčný faktor je ještě více zesvětluje, a to opět zobák i drápky. Při bližším pohledu lze nalézt po těle mírné skvrny a na hlavě ledové ojínění.
Při šlechtění nových rázů lze předpokládat, že např. lahore se objeví na popelavě červeném základu ap., což by mělo vliv i na jeho sice podobný, ale přece jiný barevný vzhled. Levandulové zbarvení na černém základě přináší občas černé zabarvení brků a na popelavě červeném matně načervenalé.
Na závěr několik praktických ukázek páření holubů s mléčným faktorem.
A) Levandulový samec (černý mléčný) x černá holubice bez faktoru "my" dají pouze černé jedince, kteří budou všichni mléčnou "my" přenášet a budou heterozygotní. Pářením těchto jedinců dostaneme 25% mléčných, ne vždy však s dobrým zbarvením. Je lepší pářit F1 generaci s mléčným jedincem, kde dostaneme polovinu mléčných a polovinu černých.
B) Levandulový samec (popelavě červený mléčný) x černá holubice dají všechny mladé levandulové, ale jen hetorozygotní mléčné, tedy stříbrné, ale ne mléčné. Samci budou též heterozygotní pro barvu černou, budou ji tedy též přenášet.
C) Černý samec x levandulová samice (popelavě červená mléčná) dají všechny holubice černé přenášející mléčnou a samce, kteří budou popelavě červení a budou heterozygotní, tedy přenášet jak barvu mléčnou tak i černou.
D) Mléčný modrý samec x modrá holubice dají jen modré. Všichni však budou mléčnou přenášet. Pářením mezi sebou se dosáhne ¼ mléčných. Pářením zpět na mléčné se dosáhne polovičky mléčných a polovičky modrých.
Přesto, že to na první pohled vypadá trochu složité, je to docela jednoduché. Stačí znát páření tří základních barev, vzorku a přidat k tomu jen autozomální recesivní gen "my" – mléčný.
Naznačený popis a příklady postačí zcela k tomu, abychom mohli vyšlechtit třeba levandulového pštrosa či hanáckého voláče. O dalších podobných faktorech někdy příště.

 

Napsal

JAROSLAV ŠINDELÁŘ