Jdi na obsah Jdi na menu
 


Martin Potůček mch. v naší pobočce

16. 5. 2014

V naší severočeské pobočce máme jednoho mladého chovatele. Jelikož si myslím že bychom měli být na takové holubáře pyšní. Tak jsem se rozhodl představit vám ho a malinko ho vyzpovídat. Jmenuje se Martin Potůček, bydlí v malém městečku Mašťov na úpatí Doupovských hor a je mu 14let.

26.9.2013-044.jpg

 

 

Martine jak jsi se k holubům dostal a proč zrovna staváci?

V roce 2009 jsem se rozhodl pro chov Českého staváka díky tomu že se k nim vracel i můj otec. Tento rok byl pro nás zlomový. Proč stavák? Líbí se mi voláči a hlavně jsem si myslel že díky široké chovatelské základně to bude jednodušší v doplňování chovných zvířat. Já jsem se rozhodl pro modré sedlaté ale nakonec to dopadlo úplně jinak.

Co tím myslíš?

Bylo to na sklonku listopadu a otec mi domluvil návštěvu u pana Františka Tesaře v nedalekých Blšanech. Měli jsme mít připravené 2 páry modrých sedlatých a oni také byly. Odchytnuté páry jsme si v klíckách prohlédli. Pan Tesař nám je předvedl a my jen tak na oko prošli zbytek holubů protože jsme pospíchali domů. Vyšly jsme s tátou ven a pan Tesař nám je dal do krabice. Jenže to jsem ještě netušil.

Co jsi netušil?

Vzal jsem krabici a poděkoval. Rychle jsem utekl do auta jako bych měl strach abych o holubi  nepřišel a táta vše srovnal. Ovšem překvapení následovalo už při výjezdu z Blšan kdy jsem si pootevřel víko krabice a hned jsem věděl že modrá to nebude. Jde o to že pan Tesař mi tam přidal k oněm 2 párům modrých sedlatých 1 pár stříbřitých sedlatých a mé srdíčko ihned zaplesalo. Věděl jsem že to je to co chci chovat a tak jsem už v autě tátovi povídal že modré nechci ale že chci ty stříbřité sedlaté. Táta se zarazil a nechápal o co jde! Tak jsem mu to ukázal. Do dneška si pamatuji ten úsměv jak si to hned v hlavě srovnal. V té době se znal s panem Tesařem asi tak 12-13let a jak říkal pěkně to na něj připravil. Nezlobil se, ba naopak. No a za chvíli se konala speciálka v Kolíně.

Aha a ta byla asi tvou první že?

Ano byla to má první velká výstava která představovala jedno holubí plemeno v tak velkém obsazení a rozsahu. Na tuto výstavu už jsme ale měli domluveno s jedním chovatelem ze západních Čech že nám doveze 3 páry oněch stříbřitých sedlatých. Tímto chovatelem nebyl nikdo jiný než pan Krůta z Plzně. Ten mi v začátcích velmi pomohl. Předávka holubů proběhla za dohledu pana Baky který jevil nadšení z toho jaký že to klučina jeví zájem o holubi. V té době mi bylo 10let a já si to užíval.

Říkal jsi,že si se dal na staváky také z důvodu dostupnosti díky jeho popularitě.Bylo to tak vždy?

Co se týče popularity Č. staváka tak si myslím že je i dnes veliká a je bezesporu nejchovanějším plemenem. Dostupnost k chovnému materiálu mně ale zklamala. Vím že tento barevný ráz chová v republice více chovatelů ale né všichni se združují v klubech a tak kolikrát o nich ani nevíte. Prakticky se mi bez problému podařilo získat vždy holubi od pana Krůty a pan Tesař ten by se pro mě rozdal. Dál už nebylo nic. Vlastně bylo! Pro sezonu 2011 mi tady zastavil jak já říkám strejda Zdeněk Laštovka a donesl mi výborného holuba původem od př. Pekárka. Na tomto holubovi a holubovi od pana Tesaře s holubicemi od pana Krůty jsem postavil slušný chov. Již v říjnu 2011 jsem měl připraveno na další chovnou sezonu 9 hodně vyrovnaných párů stříbřitých sedlatých. Bohužel konec roku nás nezastihl absolutně připravené a na přelomu roku 2011/2012 jsme s otcem přišly o 70ks holubů. Byla to tragédie na kterou asi nikdy nezapomeneme! U mě nezůstal kámen na kameni. Bylo třeba začít od začátku, prakticky od nuly!

Takže velká tragédie která asi potká každého holubáře za jeho holubářský život?

Ano, přesně tak. Udělali jsme asi nějakou chybu a zaplatili za ní. Pro rok 2012 jsem se snažil vrátit ale podařilo se mi dát do hromady pouze 3 páry a z toho 2 páry absolutně pod průměr. Vše nejlepší zmizelo v nenávratno a jelikož se nám to táhlo až na sklonek nové sezony tak je jasné že už mi nikdo nic nepřenechal. Nic nebyly platné prosby otce že je to pro 12 letého kluka který o to přišel. V tom čase už ale pochopitelné. Bylo mi to líto ale nezlobím se.

Takže stříbřití sedlatí šli pryč?

Ano. V roce 2012 se mi z oněch párů nepodařilo vůbec nic. Zkoušeli jsme kontaktovat nějaké chovatele a bylo nám i něco přislíbeno ale nedopadlo to. Rád bych se k nim vrátil nebo aspoň k něčemu co má stříbrnou barvu.

Takže už nechováš staváky?

Ne stříbřité, ale převzal jsem 4 páry červených bělokosů po strejdovi kterej zůstal jen u drůbeže a nechal mi je. Dnes jsem na 6 párech a rád bych se dostal aspoň k 10 párům. Ovšem po stříbřitých stále pošilhávám i když už né tolik. Červenou barvu jsem si už docela oblíbil a pokud se mi bude dařit ještě o malinko lépe než doposud tak červená už tady zůstane. Rád bych začal vystavovat a k tomu je třeba chov ustálit a nachovat si. Né pořád barvy a kresby měnit. To bych neustále začínal od začátku a já už bych rád něco vystavil a třeba i vyhrál. Je to pro mě výzva!

Koukám že to máš srovnané?

Rád bych měl, ale člověk nikdy neví. Vždy jak se na výstavě někde objeví ten kus mého já s kterým jsem začínal tak je to pak se mnou velmi těžké! Prostě nato se nedá zapomenout. Přeci jen to byl můj první kontakt s holubí říší a nato se nezapomíná!

První?

Ano byly to moji první holubi. Takže první kontakt! Jinak jsem samozřejmě s holubi přišel do styku už jako malý kluk než s tím otec tenkrát skončil. Tedy spíše si dal jen takovou delší odmlku.

No a co na závěr Martine.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem kteří mi vždy pomohli ať už radou nebo chovnými holubi. Ve stříbřitých především panu Tesařovi a panu Krůtovi s panem Vojáčkem. Též strejdovi Zdeňkovi za toho jediného ale opravdového krasavce kterého mi dovezl. Dnes už bych rád poděkoval i panu Štolcovi za kvalitní páry červených bělokosů které jsem od něj obdržel do začátku. Ještě jednou díky a přeji vám všem, vše nejlepší s vašimi staváčky.